Michail Čechov z Evropy do Ameriky

Abstract

Michail Čechov z Evropy do Ameriky: Z jeviště k pedagogické metodě Abstrakt Tato disertační práce vychází ze studia pedagogické metody Michaila Čechova (1891-1955) a jejího vývoje po roce 1935 v Anglii a ve Spojených státech. Prostřednictvím nově nalezených zdrojů a prozkoumáním pramenného dokumentačního materiálu, které vedlo k analýze umělcovy herecké, režijní a pedagogické činnosti, bylo možné přispět k hlubšímu zkoumání jedinečného fenoménu v širším kontextu historie divadla. První kapitola obsahuje pedagogickou biografii a shrnutí Čechovovy teorie herectví. Rozděluji zde jeho herecké metody na ty, které založil na své vlastní praxi v Moskevském uměleckém divadle, a ty, které objevil později. Zaměřil se pak především na představivost, obrazovou práci, imaginární postavu, ztělesňování představ, imaginární centra, nové aspekty atmosféry a na svou jedinečnou objevnou techniku, psychologické gesto. Kapitola druhá rozebírá Čechovovy pedagogické publikace a ukazuje, jak patronát a názory postupně se objevujících spolupracovníků a různých skupin studentů, které učil na nových místech, ovlivnily jeho myšlenky i způsob, jakým je vyjádřil. Zatímco první z jeho hlavních pedagogických publikací (1942) byla výsledkem výuky v Čechovově dramatickém studiu, další dvě (1946 vydané v ruštině a později anglická publikace z roku 1953) byly psány za nových okolností, kdy jeho studenti byli stejně jako Čechov profesionálními filmovými herci v Hollywoodu. Zvláštní pozornost je věnována propojení Čechovovy víry v duchovno s jeho teorií herectví. Kapitola třetí popisuje, jak se moje předchozí studia herecké profese propojila se studiem Čechovovy metody v organizaci “Asociace Michaila Čechova” (MICHA). Důležitým zjištěním bylo, jak kompatibilní je Čechovova metoda s většinou hereckých technik založených na systému Stanislavského, zejména se systémy herectví vyučovanými v Americe. Čechovova metoda však jde mnohem dál, stojí pevně sama o sobě. Její celistvost, holistický přístup a svobodomyslnost jí zajistily životaschopnost v 21.století. Kromě osvojení si metody provedla jsem také historický, pedagogický a scénologický výzkum toho, jak lze Čechovovu teorii herectví chápat, udržovat a učit. Výsledkem je kapitola čtvrtá, která poskytuje učební plán univerzitního kurzu herectví, a text pro pedagogy, založený na principech Čechovovy metody. Kapitoly obsahují mnohé nepublikované dokumenty a nový překlad kapitoly o psychologickém gestu z Čechovova ruského vydání v roce 1946. K dispozici je obsáhlá bibliografie a jedenáct příloh – včetně chronologie Čechovova života, glosáře a rozhovorů se současnými pedagogy.