Divák na hraně hry a každodennosti

Abstract

Cílem práce je představit teoretické kontexty uvažování o divákovi v divadle. Práce vychází především z českého strukturálně-sémiotického teoretického uvažování o divadle, které dále rozšiřuje o vybraná témata z německého a anglo-amerického kontextu. Různé možnosti při uvažování o divákovi nastiňuje především skrze otázky 1) specifické divadelní mediality, 2) specifické divadelní materiality, 3) specifického charakteru konstituce a realizace divadelního představení a 4) samotného divadelního diváctví nahlíženého skrze divadelní funkce a možnosti divákova zapojení do fikčního světa.

První kapitola představuje výchozí impuls mediálního chápání divadla z teorie Otakara Zicha a dále rozvádí jednotlivé aspekty divadelní mediality jako jsou auratičnost (Benjamin), živost (Auslander) či nezáznamovost, zpětnovazebnost a mnohovazebnost (Latour). Druhá kapitola nahlíží na divadelní materialitu především z fenomenologického hlediska: začíná jedním z konstitutivních náhledů německých divadelní studií od Maxe Herrmanna, pokračuje jeho rozvinutím Erikou Fischer-Lichte a končí revizí inspirovanou Alicí Koubovou. Třetí kapitola se věnuje uvažování o vztahu diváka a představení, a to skrze principy vzájemné komunikace (Osolsobě), různých rovin vnímání (Etlík) i sociologické teorie rámcování (Goffman), aby v závěru nabídla návrh na rozlišení divadelního aktu, situace a události. Čtvrtá kapitola nahlíží na diváctví především ze dvou hledisek: jako na funkci komplementární k té herecké a skrze možnosti divákova zapojení do představení i skrze způsoby, jakými při něm může být vnímán.