Cézannova jablka a černobílá reprodukce

Abstract

Pro svoji závěrečnou teoretickou práci jsem zvolil téma spojené s možnostmi užití černobílé fotografické reprodukce v současné umnělecké praxi. Můj celkový záměr je popsat tuto problematiku nejen pomocí literatury a informací vztahujících se k tomuto tématu, ale demonstrovat ji na konkrétním příkladu díla a s ním spojené průmyslové reprodukce-post impresionistického malíře a otce moderního umění Paula Cézanna. Jako prvotní motivace a inspirace pro výběr tohoto tématu mi posloužila nejenom moje vlastní zkušenost s častou nemožností věrné reprodukce barev ale především její obecná nemožnost zrcadlící se v příkladu výstavy Antonise Pittase. Situace takto se vztahující k bezvýchodnosti černobílé reprodukce ovšem může nastat i v případě takovém, že samotné dílo svoji barevnou škálou reprodukci provedenou v barvě ze své podstaty neumožňuje. Příkladem na kterém lze tuto situaci popsat nám může být výstavní projekt Antonise Pittase ve vídeňské galerii Significant Other obsahující stěnu z reflektivního materiálu, který nemůže být pomocí fotografie věrně zdokumentován a to především z důvodu technické podstaty samotného díla. Kdybychom jako autoři fotodokumentace chtěli stěnu vyfotografovat při reflexi světla, omezili bychom tak použitím zábleskové jednotky světlo ve zbytku místnosti a vyvolali tak možná zcela nechtěný dojem a nesjednocené vyznění fotodokumentace. V takovém případě, pevně věřím, může černobílá reprodukce uměleckého díla najít své komplexní využití, stát se koncepčním řešením, přímo reagujícím na samotné dílo. Reflexní ale například i výrazné barvy mimo barevný prostor tiskárny která bude následně vizuální materiál (publikovanou fotodokumentaci díla, či výstavy) reprodukovat, často vytvářejí podobný problém ale opět v trochu jiném úhlu pohledu, či směru uvažování. Je-li výstupem umělecké instalace především její fotodokumentace, publikovaná prostřednictvím online magazínů pravidelně zveřejňující světové dění umělecké sféry, odpovídající barevnost může být docílena jen samotnou skutečností, že divák konzumuje obrazový materiál prostřednictvím displeje nebo obrazovky, dovolující zobrazení širokého barevného spektra. Realita a věrnost barev může a zpravidla dokonce bívá upravena nad rámec zdrojových dat z fotoaparátu, tak aby odpovídala víc než prostému výsledku fotoaparátu, spíš divácké zkušenosti a celkovému dojmu. V případě, že je fotodokumentace výstavy publikována skrze katalog, či jinou tištěnou publikaci, dostává se umělecké dílo opět do složité situace v rámci své reprodukce. Obsahuje li dílo byť jen malou část charakterizovanou specifickou barevností, mimo schopnost reprodukce barevnosti CMYK, či RGB, je logicky v rámci věrnosti samotné reprodukce tuto barvu/barvy použít jako doplňkové tiskové barvy. Za situace kdy dílo či výstava obsahuje takových specifických barev větší množství, stává se takové řešení nepoužitelným. Nastává ale situace kdy na světlo přirozeně přichází ona možnost černobílé reprodukce. Omezené fotografie, dovolující ale míru imaginace potřebné k alternativnímu vjemu takovéto fotodokumentace.