Text psaný z jeviště

Abstract

Tématem této disertační práce je tvorba nastupující generace českých dramatiků, tedy autorů narozených mezi lety 1980 a 2000, kteří se profesionalizovali v desetiletí vymezeném lety 2013 a 2023 (tj. alespoň některé jejich divadelní texty byly v tomto období inscenovány profesionálním divadlem). Jelikož většina těchto autorů nepochází z literárního prostředí, ale jsou vystudovanými divadelníky či filmaři a typicky píší texty pro inscenace ve vlastní režii či dramaturgii, bylo nejprve nutné přezkoumat, jaký vliv má tato praxe na podobu jejich děl. To v úvodní teoretické kapitole vedlo k ustanovení termínu „divadelní text“ jako pojmu zastřešujícího a k odlišení dramatu od jiných typů divadelního textu. Úvod se dále věnuje vymezení pojmů „přenositelnost“, „nastupující generace“ a charakteristice tvorby předchozí autorské generace „nové vlny“. Druhá část práce popisuje, jak je s divadelními texty a jejich autory nakládáno v současném českém divadelním a literárním provozu, přičemž se dotýká historických příčin emancipace českého divadla a literatury od dramatu, jejíž důsledky jsou patrné dodnes. Dále charakterizuje tři nejtypičtější podoby autorství současného divadelního textu (autor i inscenátor, externí autor – divadelník a kolektivní autorství) a rozebírá jednotlivé možnosti podpory a tvůrčího rozvoje, které jsou v současnosti českým autorům k dispozici (studium, dramatické soutěže, scénická čtení, autorské rezidence a dílny, objednávka). Poslední oddíl druhé části je věnován čtyřem divadelním scénám, které i přes všeobecnou skepsi vůči původnímu českému divadelnímu textu postavily svou dramaturgii právě na něm. Třetí a ústřední část disertace tvoří analytické profily tvorby deseti nejvýraznějších autorů a autorek nastupující generace (Tereza Verecká, Dagmar Fričová, Matěj Balcar, Petr Erbes, David Košťák, Tomáš Loužný, Kateřina „Kasha“ Jandáčková, Barbora Hančilová, Tereza Agelová, Tomáš Ráliš), doplněné o stručné medailonky dalších autorů a autorek příslušné generace. Závěr z předešlých analýz abstrahuje i přes značnou stylovou a tematickou rozprostraněnost jednotlivých autorských estetik podstatné styčné body a předkládá tak návrh deskriptivní poetiky nastupující generace autorů.