Srovnání některých buddhistických pedagogických přístupů k sebepoznání s pedagogikou Dialogického jednání

Abstract

Tématem práce je srovnání dvou pedagogických procesů, které pracují s obdobným přístupem k sebepoznání, principem zpětné vazby. Srovnávanými disciplínami, v jejichž rámci procesy probíhají, jsou dialogické jednání s vnitřním partnerem, praktikované a zkoumané na Katedře autorské tvorby a pedagogiky na DAMU v Praze, a vipassana, která je stěžejní praxí theravadového buddhismu. Autor na základě vlastní dlouholeté zkušenosti s oběma procesy, práce s kanonickou i současnou literaturou, rozhovorů s učiteli disciplín a osobního archivu reflektuje způsob aplikace klíčového principu sebereflexe a zpětné vazby, a také elementy, z nichž se procesy skládají a na kterých jsou stavěny možnosti pro získávání zkušeností a dovedností studentů. Nastiňuje základní myšlenkové a historické pozadí disciplín, v jejichž rámci proces probíhá, a rozebírá některé koncepty a elementy dotyčné praxe. Analyzovány jsou cíle disciplín, prostředí, ve kterém praxe probíhají, překážky v nastolování dílčích principů, strategie k jejich překonávání a harmonizace dílčích výsledků. Následným porovnáním autor upozorňuje na vzájemně obdobné principy nebo poukazuje na jejich odlišnosti a zamýšlí se nad rozdílnými výslednými hodnotami těchto dvou pedagogických přístupů a nad provázaností dokonavých a nedokonavých procesů. Závěrem navrhuje možnosti integrace některých prvků, především vipassany, do praxe dialogického jednání s vnitřním partnerem tam, kde podle jeho názoru může pedagog nebo student nacházet nové inspirace pro svůj přístup k pedagogickému procesu a studiu.