Předpoklady japonské scéničnosti

Abstract

Dizertační práce s názvem Předpoklady japonské scéničnosti vychází ze studia japonského vnímání prostoru a času a souvisejícího konceptu ?meziprostoru? ma (v něm se prostor a čas spojují), a na jeho základě se pokouší vysvětlit tajemství životnosti japonských scénických tradic v průběhu historie ? od středověkého divadla nó přes měšťanské kabuki až po současné divadlo s tradičním pojetím pohybu, které dnes představuje zejména soubor režiséra Tadašiho Suzukiho. Ten spojuje hereckou práci s životem samotného herce a zejména s japonskou tradiční kulturou. Ve svém výzkumu se opírám o scénologické chápání a hledám východiska japonských scénických tradic v estetických konceptech japonského umění (mono no aware, wabi-sabi a júgen), v rituálech spojených s jednotlivými myšlenkovými směry (původní japonský kult šintó, japonský buddhismus apod.), ale i v každodenním životě, který je v případě Japonska výrazně poznamenán tradicemi. Zvláštní pozornost je přitom věnována problematice japonského tradičního domu coby prostoru k obývání, který se zdá být důležitým zdrojem japonského scénického cítění, a vzhledem ke specifickému přístupu Japonců k chápání slova v prostoru je v práci vysvětlen i koncept ?duše slov? kotodama a přiblížen vývoj tradiční japonské poezie, v níž jde ovšem také o ?cítění prostoru?. Práce zároveň poukazuje na překvapivou podobnost některých aspektů japonského každodenního života i tradičního umění a evropského scénického cítění.