Případ začínajícího učitele na Kavkaze

Abstract

Diplomová práce Případ začínajícího učitele na Kavkaze: autorský přístup ve školském systému je pokusem o ztvárnění a zreflektování zkušenosti učitelských začátků. Případová studie vychází z půlročního působení autorky na mezinárodní škole ve Tbilisi v Gruzii a je vedena snahou „poučit se z krizového vývoje“ a získat potřebný vhled jak do vlastní pedagogické činnosti, tak do možností, jak pracovat uvnitř omezujícího školského systému tvořivě a osobitě. V první části se experimentálně zachází s narativní biografií - „románově“ je líčen první půlrok v práci učitelky, přičemž se využívá autentických deníkových zápisů a úvah, e-mailů a stylizovaných literárních deníkových záznamů z tohoto období. Druhá část vyprávěnou zkušenost reflektuje a rozebírá s pomocí odborné literatury a nachází témata, která i vzhledem k budoucí zamýšlené pedagogické praxi autorky potřebují být hlouběji propátrána (nenásilná komunikace, důslednost, svoboda a řád ve vyučování a vztazích, potřeba zůstat jako učitelka přítomná, zapojená). Autorka pro sebe nalézá k těmto tématům zdroje, které mohou sloužit jako inspirace pro její další výchovnou a učitelskou činnost (metoda nenásilné komunikace, unschooling, dialogické jednání), propojuje impulsy a doporučení z těchto inspiračních zdrojů s příklady ze školní praxe a vytváří si na základě toho vlastní příručku pro další pedagogické (a rodičovské) působení. Na závěr je celý příběh nahlédnut optikou narativní analýzy, která odkrývá prvky shodné s žánrem Bildungsromanu a zjišťuje, že se v podaném vyprávění jedná o příběh hledání. Hledání smyslu konání, hledání sebe, své dospělé podoby, svého místa ve společnosti. Hledání vztahu ke školským institucím a k žákům v nich. V tomto posledním bodě dochází diplomová práce k potřebě vytvoření vzdělávacího systému, který by nebyl hierarchický, ale představoval by spíše společenství rovných, ve kterém se vztahy budují nikoliv na principu moci a síly, příkazů a zákazů, ale na podkladu široce rozvinuté empatie.