Na obranu diváka

Abstract

Bakalářská práce Na obranu diváka se věnuje různým pohledům na vztah k divákovi. V první části analyzuje čtyři divácky úspěšné filmy - Anděl Páně 2, Ženy v pokušení, Štěstí a Rok ďábla. Z hledisek marketingo-estetického, finančního a podle délky nasazení v kinech vyplývá, že postupy, které využívají nenáročné filmy i umělecké, jsou v lecčem obdobné.

V druhé části se zaměřuje na vztah institucí, které by měly být garanty vyššího umění, k divákovi. Popisuje způsoby, kterými se prezentují v 10. letech 21. století. Konkrétně jde o Státní fond kinematografie, Českou televizi a artového distributora Film Europe a dochází k závěru, že všechny výše zmíněné subjekty líčí náročnou tvorbu jako něco, co je rezervované pro elitního diváka. Ten se vyznačuje tím, že vedle toho, že je vnímavý, tak má prostředky na to, aby se soustavně vzdělával a orientoval v oblasti. Díky svému vlivu soustavně dostávají diváky do pozice nevzdělaných konzumentů. Divák se nedostává do pozice záměrně, instituce pouze zneužívají jeho neorientace, která je způsobena jeho zaneprázdněním. Česká televize a Státní fond kinematografie kategorizují diváky a náročný obsah odsouvají od běžného člověka. Ivan Hronec se svou společností Film Europe naopak vyděluje z běžných diváků elitu, která je podle něj jediným možným konzumentem vysokého umění.