Mísení realistických a antiiluzivních postupů v současném divadle

Abstract

V této bakalářské práci se pokouším charakterizovat některé z možných způsobů prolínání realistických a antiiluzivních prostředků v současném divadle, konkrétně na příkladech inscenací Mýcení Krystiana Lupy a Regulace intimity Jiřího Havelky. Obsáhlejší část práce sestává z analýzy románu Mýcení Thomase Bernharda a Lupovy jevištní adaptace. V obou případech se zaměřuji na celkovou kompozici děl, práci s časoprostorovými rovinami a princip zpřítomňování času. Cílem komparace je popsat základní shodné a rozdílné rysy románu a inscenační koncepce, jež je založena na performativním modelu.

Druhou část práce tvoří analýza inscenace Regulace intimity, kde se primárně soustředím na koncept veřejné zpovědi. Zde si kladu za cíl poukázat na vědomou hru s dvěma protichůdnými principy, zachováním autentičnosti sdělení a divadelní konvencí, a na estetický prožitek, který diváku vědomí hry skýtá.

V závěru se pokouším shrnout vybrané inscenační principy, jež poukazují na možnosti mísení realistických a antiiluzivních prvků, které se nemusejí striktně vylučovat, ale mohou se posilovat, koexistovat a organicky přecházet jedno do druhého.