Člověk, místo, paměť

Abstract

Scénografie se odjakživa pohybuje mezi výtvarným a performativním uměním. Samotné výtvarné umění se od 60. let 20. století často dostává do podobných přesahů: zážitků spojených s instalací (environment již od 50. let) a s důraznějším zaměřením se na akci samotnou (happening, event, performance). Zajímám se o takové příklady, kdy se oba tvůrčí světy setkávají na pomyslných hranicích a věnují se tématu paměť a místo alespoň na jedné z těchto rovin: 1.) umělecké práci s prostorem a jeho specifičností 2.) umělecké práci založené na osobních vzpomínkách, či sdílení zážitku Velmi zásadní jsou pro mě fenomén autenticity a osobního prožitku, (spolu)prožívání s ostatními a kentextualizace místa. Scénami a scénografií současně se například stávají budovy a instalace, dějem happeningy, eventy, performance. Výše jmenované přístupy ale poslouží spíše jako východiska, věnuji se především současným tendencím. Spíše než umělý svět mě zajímají umělecké projekty, které se k životu blíží co nevíce, ať už se zvýšeným apelem na zážitkovost, přecházející v intimní dialog, nebo sdílení příběhů, paměti a místa. V autorském uměleckém projektu řeším téma návštěvy. Jaké jsou rozdíly a kdy dochází k souznění mezi dvěma klíčovými momenty — být (ještě) na návštěvě a cítit se (už) doma, zabydlený? Hledám cesty, jak reflektovat místo, využít paměti nejen toho prostoru, ale též lidí, kteří jej znali, transformovat jejich interpretaci z různých osobních příběhů či deformací skutečnosti (propaganda, idealizace) a vytvořit nové prostředí, přenesené do dalšího kontextu. Snažím se ve své tvorbě využít prakticky všech nástrojů k zobrazování skutečnosti. Malba, fotografie, video, instalace, zvuk, environment, kresba, projekce, text, jídlo, performance, tanec, rituál a já jako ústřední tvůrce v dialogu s návštěvníky. Do popředí mého zájmu se dostávají time-based media, mentální mapy, site specific, paměť, prostor, místo, cesta, vzpomínky a jednotlivec, který je čte a interpretuje.