Paradoxy hudebního slyšení

Abstract

Práce Paradoxy hudebního slyšení (sluchové iluze a jejich využití jako kompozičního prvku) pojednává o paradoxech hudebního slyšení a vnímání, v oblasti sluchových iluzí jejichž potenciál vede naší percepci k subjektivně posunutému nebo i "klamnému" vnímání a vyhodnocování zvukových podnětů. Různorodé zvukové podněty, které mohou vést k takovémuto vnímání, budou nejprve popsány a následně různou formou využívány do kompozičního procesu. Mezi hlavní body v rámci tohoto textu patří utvoření základních kategorií různých druhů sluchových iluzí, na základě jejich vzniku, projevu, popř. vlastností a společných obecných podmínek k jejich fungování. Jedna ze sluchových iluzí (kategorie zvukový klam), která je využívána v uvedených hudebních ukázkách a absolventské skladbě jako kompoziční prvek, byla před jejím užitím otestována prostřednictvím psychoakustického experimentu. Jedná se o druh bistabilního zvukového klamu, který byl utvořen za účelem zjištění vlivů a rozdílů ve vnímání v rámci jeho aplikace na různé akustické nástroje. Na tomto jevu budou porovnány subjektivní reakce dvou rozdílných kategorií osob. Jedná se o osoby s předchozími zkušenostmi z oblasti hudby a laiky, kteří se na hudebním poli v rámci svých profesí nepohybují. Vybrané kategorie sluchových iluzí, které jsou vhodné pro kompoziční užití, jsou zpracovány různými způsoby do krátkých studií. Tyto studie budou popisovány z hlediska doporučených možností nástrojového obsazení, strukturálního principu a dopadem na celkovou stylistiku. Dalším bodem textu jsou ukázky autorů soudobé vážné hudby, kteří se těmito jevy vědomě či nevědomě inspirovali. V závěru textu je provedena analýza absolventské práce s názvem Hyperkrychle (čtyřrozměrné těleso), která představuje hlavní promítnutí sluchových iluzí do skladby v podobě zvukovo-časové simulace, kde je pomyslnou čtvrtou dimenzí schopnost rozmanitého subjektivní vyhodnocování naší percepce.