České galerie v době koronavirové krize

Abstract

V této práci budu komparovat různé přístupy českých galerií a uměleckých institucí reagující na podmínky vyvolané koronavirovou krizí. Budu se převážně věnovat následujícím otázkám: Co vlastně znamená přesun fyzického prostoru do toho digitálního? Je etické/správné prezentovat uměleckou instituci skrze sociální média? Proč není internet plnohodnotným ekvivalentem veřejného prostoru? Je možné a hlavně žádoucí se ještě vracet do před-pandemického režimu? Virtuální prostředí nám umožňuje snadno překračovat hranice, přesto jsem se rozhodla soustředit se pouze na české umělecké instituce. I když by se nabízela komparace se zahraničními institucemi, domnívám se, že bych nebyla schopná plnohodnotně a objektivně obhájit obě strany. Ve své práci se pokusím pojmenovat a obhájit nejlepší a nejhorší řešení posunutí prostoru fyzické bílé kostky do virtuálního/nefyzického prostředí, se kterými české galerie přišly v roce 2020. Budu se ptát, jak moc je online prostředí inkluzivní a jak moc exkluzivní.