Trapno v autorském dokumentárním filmu

Abstract

Trapno představuje extrémní pól humoru a v současné době jej můžeme klasifikovat jako estetickou kategorii. Do určité doby byla přítomnost trapna v umění a později ve filmu leda nechtěná. Nicméně s příchodem moderny se situace mění, od 60. a 70. let se umění a film, především nová vlna, vymezuje vůči kýči a jde trapnosti naproti. Zahrnuje ji do sebe jako hodnotu. Ve filmech 60. let tak dochází ke zlomu: k boření představy, že hlavní hrdinové nemají být trapní. Spíše naopak. Jak je tomu ve filmu dokumentárním? Na trapno v dokumentárním filmu zde bude nahlíženo východiskem Žižkových úvah o strukturálním násilí- ztrapnění subjektu jakožto použití mocenského nástroje, jakožto nejzazšího způsobu, jak se autor vztahuje k subjektu (a jako k "malému druhému") - jak ukázat negativitu/nesmyslnost/směšnost subjektu/dotyčného protagonisty (nebo i antagonisty, příp. kterékoli postavy). Kdy se však jedná o pokrytectví nebo zoufalost dokumentaristy film „zachránit“ na úkor subjektu (protagonisty, antagonisty, jiné postavy) a kdy tento mechanismus pomáhá rozkrývat a portrétovat širší souvislosti nebo hlubší příčiny? Ve své bc. práci se pokusím na otázku odpovědět prostřednictvím několika příkladů – prostřednictvím několika scén (českých) dokumentárních filmů.