Lekce (ne)herectví

Abstract

Tématem práce jsou otázky autorského herectví a výchovy k němu na Katedře autorského herectví a pedagogiky DAMU (KATaP) v souvislosti s herectvím a režií neherců v dokumentárním divadle. Vyplývají ze vzájemně se prostupující divadelní a pedagogické praxe. Práce se nesnaží porovnávat autorské herce a neherce, ale ptá se, jaké jsou možnosti “zachování” autenticity na jevišti u neherců a jaké u autorských herců. Zároveň se zaměřuje na pedagogické procesy výchovy k autorskému herectví, která mi poskytla „lekci“ specifického typu „(ne)herectví“ a dovedla mě k režijnímu přístupu v práci s neherci. V teoretické části pojmenovávám některé divadelní kořeny, ze kterých výchova k autorskému herectví KATaP vychází a snažím se uchopit aspekty herectví, k němuž může vést. Dále popisuji vlastnosti psychosomatické disciplíny Dialogického jednání a dovednosti, které přináší studentům KATaP. V mém výzkumu představuje dialogické jednání východisko pro ideové, etické, estetické i pedagogické principy výchovy k autorskému herectví. Výzkum se zaměřuje na sledování prvků dialogického jednání v další scénické tvorbě studentů KATaP a to v jejich autorských prezentacích. Pozorování různého využívání elementů dialogického jednání při tvorbě i realizaci autorské prezentace mě přivedlo k několika cvičením na základě dialogického jednání, která jsem společně se studenty autorského herectví ověřovala v semináři Herecké propedeutiky. Tato disertace vychází z dlouholetého zájmu o práci s osobním příběhem a žitou zkušeností. Opírá se o kazuistiky interních studentů KATaP, externích frekventantů kurzu Kreativní pedagogiky při KATaP a neherců dokumentárních inscenací spolku TisíciHRAn. Prostřednictvím jejich individuálních příběhů hledá cesty k přesvědčivosti a autenticitě osobního projevu u neherců a autorských herců. Pokládá si otázku, dají-li se některé aspekty neherectví vztáhnout na autorské herectví a naopak.