Výzvy současné české divadelní kritiky

Abstract

V úvodních kapitolách této disertace se autorka pokouší zjistit, v jakém stavu se nachází současná česká divadelní kritika a jak by se mohla v blízké budoucnosti vyvinout. Svůj výzkum opírá o více než šestiletou praxi v oblasti divadelní kritiky a o zkušenosti, které získala průzkumem soudobé anglofonní blogosféry zaměřené na psaní o divadle. Na četných ukázkách ze současných i historických divadelních kritik (z českého i zahraničního prostředí) staví vlastní pokus o obecnější divadelně-kritickou koncepci. Vplétá do ní poznatky z oblasti tzv. zkušenostního obratu v humanitních vědách a dotýká se myšlenek dekolonizace. Současně autorka navazuje na tradici české divadelní kritiky s kořeny v estetice Otakara Zicha a v českém strukturalismu. Zdůrazňuje silnou kompatibilitu mezi Zichovou divadelní teorií a teorií znaků Charlese Sanderse Peirce. V závěrečných kapitolách autorka zvažuje, jak by se mohla česká divadelní kritika obohatit o poznatky z oblasti kognitivní a neurokognitivní psychologie. Činí tak s ohledem na závěry, k nimž dospěla v předchozích kapitolách. Doufá, že v budoucnu naváže dalším vlastním výzkum na toto téma. Ráda by povzbudila své kolegy k dalším interdisciplinárním experimentům s nástroji k popisu divadelního představení.