Antropocén

Abstract

Jedním ze stěžejních témat této práce je vymezení tzv. antropocénu doby, v níž se zřetelně odráží vliv člověka na svět, který vnímám jako prostředek výzkumu a odrazový můstek, který mi umožňuje základní orientaci v problematice scénických umění ve vztahu k environmentálním otázkám, konfliktu člověka s přírodou a ekokritickému myšlení. Věnuji se tomu, jestli může divadlo fungovat jako neantropocentrické médium, jakou hraje roli při změně perspektivy jak v příbězích, které vypráví, tak ve způsobu, jakým je vypráví. Antropocén chápu jako zastřešující optiku, pomocí níž lze antropocentrismus odhalit a odolávat mu. Na pozadí tohoto pojmu otevírám diskuzi nad tím, jak mi může pochopení sítě vzájemných vztahů mezi všemi entitami na světě pomoct přispět k proměně myšlení. Jaké nové perspektivy, koncepce a strategie tvorby scénického díla jsou zapotřebí, jak zasahuje do estetických teorií, do dramaturgické praxe a také, jaké různé otázky otevírá při vlastní scénické tvorbě.