Montážní poetika v narativních filmech Nicolase Roega

Abstract

Střihová skladba představovala nejvýraznější znak autorského rukopisu britského režiséra Nicolase Roega (1928–2018). Přesto však doposud nevznikla práce, která by se monograficky zaměřovala právě na studium jeho montáže. Tato disertace si bere za cíl tento nedostatek vykompenzovat a zaměřuje se proto na komplexnější zkoumání Roegovy montážní poetiky. Studie představuje a analyzuje Roegovu montáž jako nástroj dvou funkcí, které jsou mezi sebou vzájemně provázané: Funkce narativní a funkce imaginativní. V případě funkce narativní se střihová skladba podílí na konstrukci syžetu i na formování vypravěčské poetiky. V případě funkce imaginativní funguje montáž jako svého druhu komentář či sémantické gesto, prostřednictvím kterého se autor vyjadřuje nejen k ději svých filmů, ale i k tématům, které děj přesahují. Metodologicky práce vychází ze způsobu naratologické a poetické analýzy tak, jak ji představil David Bordwell. Práce je rozdělena do dvou oddílů. V prvním z nich je v nechronologickém pořadí představena pětice nejvýraznějších filmů Nicolase Roega (Walkabout, Muž, který spadl na Zemi, Teď se nedívej, Bad Timing a Performance). Každá z kapitol postupně odhaluje specifické, ale zejména obecnější montážní a narativní postupy, které Roeg ve svém díle užíval. V druhém oddíle jsou napříč celou jeho filmografií představena jeho ústřední témata (paměť, mysl, čas a sex), a zejména způsob, jakým je skrze montáž rozpracovával. Průběžně dochází i ke komparaci s dalšími tvůrci a filmy – Roegovými předchůdci, jejichž montáž byla s tou jeho kladena do souvislostí (Ejzenštejn, Lester, Resnais), tak i s jeho následovníky, kteří se k jeho montážnímu odkazu hlásili (Nolan, Soderbergh). V práci jsou představeny vlastní pojmy montáž mysli a montážní šifra, které postihují charakteristický znak Roegovy poetiky.