Zvuková dramaturgie mazací hlavy a PI perspektivou úzkosti jako filozofického pojmu

Abstract

Tato práce se pokouší využít filozofický a psychoanalytický koncept úzkosti a aplikovat ho na oblast zvukového designu filmových děl Mazací hlava a Pi. Úzkost totiž v podání mnou vybraných autorů je klíčem k hledání autenticity, a stejně tak autenticitu hledá mnoho umělecký a filmových děl a autorů. Práce si neklade za cíl pojmout úzkost nebo filmová díla v jejich obsáhlosti, ale kombinací dvou oborů vytvořit zajímavou interpretaci. Hledá i místa, ve kterých se zvuk odpojuje a sahá „dále, než obraz“. Následně se pokouší zobecnit zvukově- dramaturgické prostředky, které takovou úzkost vyvolávají, s tím, že si je plně vědoma, jak moc nedokáže vystoupit z kontextu bádání. Co může být dramaturgické pravidlo v jednom díle, může v jiném fungovat zcela naopak.